Bohumil Laušman (1903–1963) je znám jako protinacistický odbojář, poválečný ministr průmyslu prosazující znárodnění, předseda sociální demokracie v době únorové krize nebo exulant unesený v roce 1953 komunistickou tajnou službou zpět do Československa, kde po mnoha letech věznění záhadně zemřel. Laušmanovu nejasnou úlohu v únoru 1948, v Gottwaldově „obrozené“ Národní frontě i v poúnorovém exilu však není možné hodnotit bez znalosti názorového vývoje, bez rozboru působení v zahraničním odboji za druhé světové války, bez odpovědí na otázky týkající se činnosti za třetí republiky a bez analýzy poúnorového života této kontroverzní osobnosti. Pouze tak lze pochopit Laušmanovo rozhodování v kritických momentech československých dějin. Byl komunistickým kolaborantem, nebo naopak bojovníkem proti teroru a útlaku, ať už nacistickému či komunistickému? Odpovědi nabízí objevná publikace českého historika Pavla Horáka.